Dáme si jednu takovou předvánoční zajímavost, která nemá s Vánoci sice nic společného, ale to nevadí.
Na obrázku je katana jménem Kanze, která je vystavena v Tokijském národním muzeu a je součástí japonského národního pokladu. Jejím autorem je Masamune považovaný za nejlepšího výrobce mečů v japonské historii, kt...erý žil na přelomu 13. a 14. století. My se ale pověnujeme jinému z jeho výtvorů, který bohužel nemá fotku - konkrétně kataně Honjo, považované za nejlepší meč, který kdy byl vykován.
Katana Honjo od Masamuneho se předávala ze šoguna na šoguna po sedm století, po druhé světové válce se rovněž stala součástí národního pokladu, no a také nadobro zmizela. Respektive nejprve bylo vydáno poválečné nařízení, které povinně konfiskovalo veškeré meče, čímž se i katana Honjo dostala ze soukromých rukou do rukou státu. Na dění v poválečném Japonsku stále dohlížela americká armáda a v lednu 1946 si na policejní stanici v tokijské čtvrti Mejiro, kde se zkonfiskovaná katana zrovna nacházela, dostavil jistý seržant Coldy Bimore, katanu si oproti úřednímu záznamu vyzvedl a už o něm nikdy nikdo neslyšel.
Drobný problém je ten, že při pátrání po záhadném seržantovi s mečem se ukázalo, že o něm nikdo neslyšel nejen poté, co se meče s nevyčíslitelnou hodnotou zmocnil, ale ani předtím. On totiž seržant Coldy Bimore nikdy neexistoval, ani v americké armádě ani nikde jinde. Na mnoho let tak stopa po kataně zcela zmizela, až někdo začal studovat záznamy vojáků, kteří se tou dobou v Tokiu vyskytovali a našel mezi nimi jistého Davida B. Moorea, který sloužil jako technik u 7. jízdního pluku a byl přidělený k Zahraniční likvidační komisi, tedy k tělesu spravujícímu válečný majetek, včetně konfiskátů, což by plus mínus odpovídalo.
Říkáte si, že David B. Moore nezní úplně jako Coldy Bimore? No, ono se totiž Mooreovi říkalo Cole. A když si napíšete Cole D. B. Moore a přečtete to anglicky, tak voilá, Coldy Bimore je na světě. Co ale bohužel na světě není je katana Honjo. Vojenské záznamy nám ještě prozradí, že Moore byl z armády propuštěn v dubnu 1946 a vše ostatní, co o něm armáda věděla bohužel shořelo během požáru skladu záznamů v roce 1973, během kterého shořely informace i o zhruba šestnácti milionech dalších amerických vojáků sloužících od první světové války do šedesátých let.
Opět se dostáváme do fáze, kdy stopa vychladla. Až amatérskému badateli, kterého záhada zmizení nejlepšího meče světa zaujala, se podařilo zjistit, že seržant Moore nejspíše sloužil spolu s jeho dědečkem, který pocházel z okresu Wilcox v americké Georgii, kde se před válkou stejně jako Moore živil jako farmář a na svou farmu se i vrátil a následně se zde nechal i pohřbít. Onoho badatele napadlo, že Moore by mohl mít k životu podobný přístup a tak objížděl místní hřbitovy až v obci Pitts nalezl náhrobek náležící D. B. Mooreovi, který zemřel v roce 1979 a jeho manželce Ruby, která zemřela až v roce 2012.
Ruby Mooreová na rozdíl od chotě zanechala i nekrolog, kde se psalo o pozůstalých pěti dětech a milujícím manželovi, který byl veteránem z druhé světové války sloužícím v Japonsku. Nejstaršího syna Davida juniora se podařilo najít na Facebooku, ale nekomunikoval, ač si zprávy přečetl. Našeho badatele tak napadlo kontaktovat japonskou ambasádu v USA. Dočkal se formální odpovědi v podobě poděkování za podnět a tam by se zdálo, že příběh končí a šťastný konec se nekoná.
Badateli se nicméně o pár let později ozvali dokumentaristé, že nalezli nějaké jeho staré příspěvky na internetových fórech, kde se osud katany Honjo řešil a zda by s nimi nechtěl připravovaný dokument pro kanál Travel Channel konzultovat. Dokonce se i dohodli, že mu zaplatí cestu přes celé Spojené státy (mezitím se odstěhoval z Georgie) a s kamerami s ním navštíví rodinu Davida Moorea juniora. No a nakonec mu producenti volali, že to celé padá a vlastně se bude natáčet jen v Japonsku a dokument skončí tím, že katana prostě zmizela. Možná sami rodinu kontaktovali a ta je poslala k šípku a pohrozila řešením právní cestou, když je budou obtěžovat a označovat jejich otce za zloděje. Možná kontaktovali Japonskou ambasádu a ta jim řekla, ať se nepletou do oficiálních záležitostí. Tak či onak, kde je katana Honjo a co se s ní stalo se zatím nikdo nedozvěděl.
Jiní badatelé se kloní spíše k teorii, že katana Honjo nikdy neopustila Japonsko. Muž, který ji spolu s dalšími meči na policii nedobrovolně odnesl byl totiž Iemasa Tokugawa (ano, z té generace Tokugawů), významný politik a diplomat, tudíž i policii bylo jasné, že to nejsou žádné cetky, ale věci s nesmírnou historickou i finanční hodnotou, a když si nějaký Američan, kteří tou dobou byli v Japonsku populární asi jako chřipka, přišel pro meč, tak mu prostě podstrčili jeden z těch obyčejných s tím, že stejně nic nepozná. O tom, kde tedy skončila katana Honjo se ale od těchto badatelů pro změnu také nic nedozvíme.
Z druhé světové války si američtí vojáci ať už z Japonska nebo z Evropy přivezli nespočet "suvenýrů", které nyní patří k rodinným dědictvím. Tu je to talíř z Orlího hnízda, tu dýka zajatého esesáka. No a tu, kdesi v Georgii, možná i dost možná nejcennější samurajský meč na světě..Čítaj viac
Prihlásiť
Terms of service
