Povídání nejen o kvantování - komplexní přístup k člověku
Povídání nejen o kvantování - malé zázraky 🍀
Povídání nejen o kvantování - druhé šance 🍀🫶🌊
Kvantové dobrodružství pro děti - naučí se kvantovat, čistit bloky a strachy a budou se skvěle bavit 🥳 Dětský kvantový tábor 2024 se blíží 👉 www.kvantovytabor.cz Vaše děti se zde naučí kvantovat, čistit emocionální bloky, překonávat strachy a plnit si svá přání. Čeká na ně i spousta zábavy prostřednictvím... kreativních a sportovních aktivit. ----- CO SE DĚTI NAUČÍ? Prostřednictvím interaktivních her a cvičení se vaše děti naučí, jak lépe pracovat se svými emocemi a jak je efektivně využívat pro osobní rozvoj. Děti se naučí porozumět vztahům s rodinou i přáteli a také zlepšovat svou schopnost spolupráce. ----- PROČ PŘIHLÁSIT DĚTI NA KVANTOVÝ TÁBOR? Jako absolventi našich kurzů jste si již osvojili úžasné dovednosti pro sebeuvědomění, uvolnění bloků a strachů a plnění přání. Dětský kvantový tábor je navržen tak, aby tato důležitá témata představil i vašim dětem v raném věku - v bezpečném, podporujícím, svobodném a zábavném prostředí. ----- PŘIHLÁŠKA Více informací, včetně detailů o programu a přihlášku, najdete na našem webu 👉 www.kvantovytabor.czČítaj viac
https://www.instagram.com/reel/C5o6TaeC-9j/?igsh=d2tvejQ5b2p0bjc2
Povídání nejen o kvantování
Povídání nejen o kvantování
Povídání nejen o kvantování
Kvantové zamyšlení s meditací
Povídání nejen o kvantování s meditací
Pojďme spolu ještě trochu zavzpomínat na Velikonoce. Užijte si Pavlovu Velikonoční povídku. Líbí se vám a chcete si přečíst další? Pak si pořiďte Pavlovu první knihu Kvantové střípky vzpomínek 👉 www.learnia.cz/cz/kvantove-stripky-vzpominek ---- Velikonoční povídka Jacob byl syn obchodníka. Otec dodával látky bo...hatým rodinám v Jeruzalémě. I Římané u něj nakupovali. Jacob, i když byl sotva odrostlý chlapec, pomáhal v obchodě. Vyřizoval objednávky a pomáhal roznášet zboží. I když patřili mezi bohaté měšťany, tak ho matka od útlého dětství vedla k úctě a láskyplné pokoře. Učila ho vážit si maličkostí a mít radost z každé drobnosti, která se mu povede. Učila ho zákonu akce a reakce. Co dává, to se mu vrátí. Jeho dětství bylo veselé, plné zábavy, ale zároveň ho bavilo pracovat s otcem. Měl slíbeno, že jednou celý obchod převezme. Od malička se postupnými kroky učil všemu, co uměl jeho otec. Vždy se soustředil na každou drobnost a záludnost obchodu a snažil se být připraven na změny ještě dříve, než nastanou. Blížily se svátky Pesachu. Jeden z nejdůležitějších svátků. Proto měl Jacob plno práce. Celé dny běhal po městě a vyřizoval důležité zakázky. Letos jich bylo více než obvykle. Bylo obrovské horko. Všude bylo sucho a prášilo se. Jacob se kamarádil se Sárou. Byla to dívka ze sousedství. Byl do ní zamilovaný. A když měl volno, snažil se s ní trávit každou volnou chvíli. Procházeli se rádi po městě a snili o své společné budoucnosti. Milovali zákoutí Getsemanské zahrady. Chodívali odtud na Olivetskou horu, kde mezi krásnými olivovníky měli trochu soukromí a nikdo nevyrušoval jejich vzácné volné chvilky. Na západní straně hory byl velký hřbitov, kde byl tak posvátný klid, že když tam občas zašli, procházeli se jen v tichosti. Drželi se za ruce a cítili sílu předků, která tady byla přítomna všude v prostoru. Ten pátek vypadal jako každý jiný. Zrovna začal Pesach. Jacob ráno vstal do dalšího horkého dne. Byl po posledních dnech plných práce trochu unavený, takže u snídaně s rodiči byl ještě v lehkém polospánku. Rodiče se vzrušeně bavili o tom, že město se v posledních dnech rozdělilo napůl v názoru na nějakého muže, který přišel do města spolu se svými žáky. Jedni říkají, že je to zázračný mudrc, druzí, že je to falešný prorok. Dlouho prý město nebylo takto rozděleno v názorech, jako tentokrát. Jacob měl mít dnes volněji. Chvíli s rodiči ještě seděl a díval se, jak spolu tvoří nádherný pár. Měl je moc rád. Byli spolu tak krásní. Nikdy je neviděl se hádat. Kéž by i on a Sára měli jednou za mnoho let takový dům a rodinu. Trochu se zasnil. Dnes měl domluvenou schůzku se Sárou, chtěli se jít zase projít. Rozloučil se s rodiči. Otec se na něj usmál a matka si ho k sobě přitiskla a dala mu pusu na čelo. Usmál se, pohodil tmavými kadeřemi a vyběhl z domu. Sára už na něj čekala. Vydali se do města. Dnes bylo město obzvláště přeplněné. Všude bylo plno lidí, zvířat a hluku. Šli známými uličkami a v jednu chvíli museli uhnout na stranu. Klusem kolem nich proběhla římská jednotka. Vypadalo to, že spěchali někam k centru města. Z těch míst, kde jim v rozvířeném prachu zmizela záda posledního vojáka, byl slyšet větší hluk. Ze zvědavosti se vydali tím směrem. Vykládali si o tom, co dělali v posledních dnech a užívali si jeden druhého. Čím více se blížili k centru hluku, tím víc houstlo množství lidí. V těch malých uličkách a s tím množstvím lidí, se horko stávalo těžko snesitelným. Jacob cítil, jak mu pot stéká po zádech. Nabrali si vodu do měchu a šli dál. Přes hluk uslyšeli práskání biče a výkřiky lidí. Měli pocit, jakoby se to vše k nim blížilo. Jacob vylezl na zídku a pomohl nahoru Sáře, aby měli lepší rozhled a zjistili, co se děje. Za chvíli k nim dorazil velký dav lidí, obklopující římské vojáky. Mezi nimi zahlédli muže, nesoucího svůj kříž. Kdykoliv zakopl, nebo únavou poklekl, dopadaly ne jeho rozervané tělo mučením další rány biče. Lidé po něm křičeli hanlivé urážky a házeli po něm zkažené ovoce. Na hlavě měl nasazenou korunu z trní, které se mu zarývalo do pokožky a po čele mu z ní stékaly drobné krůpěje krve. Jacoba napadalo, že to je ten muž, o kterém se bavili ráno rodiče. Ale vždyť říkali, že je to moudrý muž. Prý ho provázely zázraky. Uměl léčit lidi, které potkával na své pouti. Dokonce dokázal měnit vodu na víno. Říkali, že si ho lidé vážili. Proč ho tedy nyní bičují? Se zájmem a s lítostí si ho prohlížel. Měl na sobě zbytky roztrhaného roucha. Bylo jednoduché a obyčejné, ale zároveň zkušeným okem poznal, že bylo vyrobeno z kvalitní látky. Měl krásné dlouhé vlasy, nyní slepené potem a krví a hezky upravený plnovous. Jacob přemýšlel, jak muselo být obtížné po tolika ranách a v takovém horku nést tak těžký kříž. Když se k nim blížil muž s křížem, na okamžik vzhlédl k Jacobovi a jejich pohledy se střetly. Bylo v nich tolik lásky a něhy. Tolik pochopení. Do Jacoba se vlila vlna lásky a soucitu. Nechápal, jak lidé mohou někoho s tak krásným pohledem takto trápit. Najednou ucítil potřebu něco udělat, cokoliv. Třeba jen drobnost, jak tomu muži pomoct a zároveň se mu ještě jednou podívat do očí. Vzal Sáru a vyběhli postranními uličkami, které vedly paralelně s hlavní cestou a celý dav předběhli. Dostali se k místu, kde si před chvíli nabírali vodu. Za chvíli se k nim přiblížil dav. Jacob viděl toho muže, jak pomalu klopýtá směrem k nim. Náhle ho napadlo, že mu ulehčí aspoň trochou vody. To je to nejmenší, co pro něj může udělat. Nabral do malé misky vodu a protlačil se davem až k němu. Muž zrovna poklekl pod tíhou ran a kříže zase na zem. Jacob se přikrčil a přiložil tomu muži misku k rozpraskaným rtům. Švih! Rána biče přistála tentokrát na Jacobových zádech. Sykl bolestí, ale rozhodl se, že to vydrží a neuhne. Muž se napil. Polkl několik doušků vody a zašeptal „Děkuji!“. Bylo to tak tiché slůvko. Sotva slyšitelné. A přitom plné síly a lásky. Švih! Druhá rána biče dopadla na Jacobova záda a několik dalších na záda muže nesoucího kříž. V tu chvíli pod ranami biče se jejich oči střetly znovu. Ten pohled byl tak hluboký a čistý. V hloubce toho pohledu se Jacob v tu chvíli ztratil. Čas přestal existovat. Bylo jen Tady a Teď. Jacob najednou uviděl příběh. Příběh o hvězdě nad Betlémem. O cestě dítěte, které se stalo tesařem. Pak odešlo na východ do pouště. Daleko, tam, kde jiné národy znají umění léčení dotykem už po tisíciletí. O muži, který se toto umění učil, aby se vrátil a předal ho i svému lidu. Zahlédl scénu ze své oblíbené Getsemanské zahrady i soud u Piláta. Ale příběh pokračoval a viděl v něm muže na kříži a odvalený kámen od jeskyně. Nádherného muže v bílém rouchu, který se usmívá a odchází někam k východu. Viděl, ale víc. Chrámy, i znamení kříže po celém širém světě. A celou dobu viděl ty nádherné hluboké oči. Plné vděčnosti a lásky. Ta láska prostoupila celé Jacobovo tělo. Celou jeho duši. Jakoby se muž vtiskl do Jacobovy duše. Najednou ucítil lásku ke všemu a ke všem. Cítil lásku k tomu muži, kterého před chvíli ještě neznal, ke své rodině, k Sáře, k sobě samému. Ale také prožíval čistou lásku k tomu davu, ze kterého přilétalo staré ovoce, k těm vojákům, jejichž biče dopadaly na jejich záda. Bylo to tak uvolňující a naplňující. Byl toho plný, že cítil jak celý svět září absolutní láskou. Někteří to možná ještě neví. Zapomněli. Ale odpouštěl jim. Oni za to nemohou, že zapomněli, ale jednou si vzpomenou. Možná, teď ne. Ale jednou ano. V tom okamžiku pochopil toho muže s křížem. Věděl o něm vše. Věděl, že se jmenuje Ješua i to, proč přišel a proč dnes odejde. Přišel, aby lidem ukázal lásku a to, že Bůh je v každém z nás. Lidé to dnes ještě nepochopí, ale jeho učení se bude šířit a jednou lidé pochopí jeho skutečnou hloubku. V tu chvíli vize zmizela. Jacob nevěděl, jak dlouho trvala. Mohl to být okamžik a mohla to být celá věčnost. Ješua se na něj usmál a oba věděli, jak hluboký ten pohled byl. Pouto lásky je spojilo už navždy. V tu chvíli Jacoba jeden z vojáků odhodil stranou a dal mu další ránu bičem. Rána ale nebolela. Jacob cítil soucit s vojákem, který musel dělat svou práci a miloval ho takového jaký je. Zvedl se a došel k Sáře. Usmál se na ni. Objal ji. A pak ji otevřel své srdce. Všechnu Ješuovu lásku, které byl plný, vtiskl do srdce Sáře. Té vytryskly slzy dojetí a láskyplnosti. Chvíli jen tak stáli a dívali se na sebe. Pak Jacob impulzivně sebou škubl a zašeptal ji do ucha. „Pojď, musíme mu ještě zkusit pomoct.“ Opět předběhli dav. Dostali se do užší části ulice a Ješua se k nim blížil se svým křížem. Tady byl dav více plný zlosti. Sára dostala strach. „Jacobe! Pojďme odsud pryč! Pojď!“ Jacob nedbal jejich slov a protlačil se k Ješuovi. Nadzvedl mu kříž, aby mu odlehčil a jejich oči se ještě jednou střetly. Začala větší tlačenice. Jeden z vojáků prudce Jacoba odstrčil. Ten vlétl do zlostného davu. Ucítil mnoho rukou, ve kterých cítil zlobu. Ucítil dopadající rány na svá záda a pak jeden pár rukou do něj prudce strčil. Ztratil rovnováhu a začal padat směrem k vojákům. Viděl v jejich očích strach a hrůzu. Měli také těžkou práci. Zvládat takový dav není vůbec jednoduché. Jeden z vojáků reflexně ustoupil a v sebeobraně namířil proti Jacobovi své kopí. Jacob v pádu ucítil štípnutí pod žebry. Takové nenápadné, jako když vás nečekaně štípne včela. Zatmělo se mu před očima a dopadl na zem. Něčí ruce ho otočily tváří k nebi. Uviděl ty milované oči plné něhy a lásky. Ale také slzy strachu a hrůzy, které se kutálely Sáře po tváři. Ucítil její ruku na svých žebrech. Chtěl ji za tu ruku chytit. Ucítil, že je teplá, vlhká, lepkavá. Krev mu zabarvila jeho zářivé roucho, které si vzal v tento sváteční den. Sára ho políbila. Cítil, že láska, kterou prožil a pochopil díky Ješuovi je v něm stále. Nezlobil se na ten dav, ani na vojáka. Usmíval se na Sáru. A slábnoucím hlasem ji šeptal, jak moc ji miluje. Ať se nebojí. Že si ji jednou vezme za svou ženu. Pak na chvíli zavřel oči. A s posledním výdechem přišla tma. Když se znovu nadechl, měl pocit že všude kolem něj září světlo. Pomalu otevřel oči a do jeho ložnice dopadaly teplé jarní sluneční paprsky. Protáhl se. Uff, to byl ale zvláštní sen. Jakub se zvedl z postele a postavil se k oknu. Sledoval ruch ulice, plné lidí a aut. Ale sen v něm velmi silně rezonoval. Svět, na který se díval oknem byl zářivější než včera. Byl plný lásky. Lásky, která tryskala z Jakubova srdce. Byla to stejná láska, kterou cítil ten Jacob, o kterém se mu zdálo. Otočil se k posteli a tam ležela jeho nádherná žena. Měla nádherné tmavé kadeře. Byly něžně rozloženy po polštáři. Zarazil se. Jeho žena se přece jmenuje Sára. Jako v tom snu. A uvědomil si, jak moc je jí podobná. „Ále. To byl přece jen sen.“ Otočil se zády k posteli. V tu chvíli jeho tělem projel záchvěv posvátného vzrušení. Díval se na sebe v zrcadle. Přejel si rukou pod žebrem. A jeho prsty nahmataly malou jizvu. Takovou jakou zanechá vbodnutí po kopí. Zase viděl ty oči. Láska ho zaplavila. On věděl, že život je věčný. A jediné, co musí lidé pochopit je Láska. Ta Ješuova láska ke všem a ke všemu….. „Ano.“ Řekl si a láskyplně se usmál. Spolu s ním se smála a radovala celá jeho duše. V tu chvíli vstala Sára z postele. Přišla k němu a přitulila se. Opět se zastavil čas. A byla zde jen láska. Jakub do prostoru zašeptal: „Děkuji.“ napsal Pavel Vondrášek www.kvantovaterapie.cz www.learnia.cz/cz/kvantove-stripky-vzpomineČítaj viac
Povídání nejen o kvantování s meditací - řeč duše
Povídání nejen o kvantování s meditací - Velikonoční pondělí
Kvantové povídání s meditací - Velikonoční neděle
Kvantové povídání s meditací - bílá sobota 😍🌊😍
Stmívání…ten okamžik v čase…mezi dnem a nocí. Stmívaní, ta chvíle v čase, mezi dnem a nocí, ta chvíle, která se dotkne tvého srdce. Letmá chvíle v čase, zlatá hodinka, kdy den nemá už svou moc, ale noc ji ještě nepřevzala. Kde jsi v tu chvíli Ty? Když dokážeš být bdělým pozorovatelem realit, zachytíš ten letmý... okamžik v plné síle a načerpáš z něj sílu okamžiku, sílu, která tě provází Teď a v tuto chvíli, mimo veškeré reality. A pak? Propady, ztráty, v práci, byznysu, vztazích, rozchody a odchody se mění jen v prozření zkušenosti mimo realitu běžného času. Poděkuješ za zkušenost, za prožitek. A kráčíš dál, vstříc svému naplnění, svému osudu…vstříc předurčením, s kterým jsme byli posláni na tento svět. Kráčej dál bez bázně, ve své síle. Síle světla, lásky a rovnováhy. To je ta cesta, to je ten cíl. Pavel #cesta #cíl #duchovno #spiritualita #yoga #joga #meditace #mylife #travel #travelgram #myway #spiritual #quantum #kvantovaterapie #kvantovkČítaj viac