Tyto časy oslav původně nebyly o dárcích.. byly o setkání rodin, avšak šlo také o setkání u velkých ohňů! Tyto rituální ohnivých oslav byly organizovány na úrovni vesnic, měst a dokonce i celých komunit -> například Slovanů, našich předků.
Dýchá na vás čas vánočních tradic? Nenechte se zmýlit! Ve skutečnosti na... vás dýchá duch zimního slunovratu, který sdílí své pravé kořeny novodobých Vánoc. Šlo o rituál, jež původně slavili naši předci Slované a tento obraz láskyplného setkávání byl přemalován do obrazu, který lidé vnímají dnes.
Přestože se Vánoce prezentují jako něco původního v otisku církve a tradic, vychází ze slavnostních oslav našich předků Slovanů. Nezapomínejme na to, Vánoce samy o sobě jsou mladší, než by se mohlo zdát. Stejně tak jako představa o kapru na slavnostní večeři, jež se vtiskla do srdcí mnohých, ačkoliv i tento zvyk má svůj původ v nedávné minulosti. Chcete-li odhalit tajemství spojení mezi zimním slunovratem a Vánocemi a ponořit se do původních zvyků, nabízím k přečtení tento článek. Možná v něm lépe zjistíte, jak se tyto tradiční linie prolínají v současné době a proč musely být změněny!
Zimní slunovrat nám letos připadá na pátek 22.12.2023 na 4 hodiny a 57 minut ranního času a protože už se hovoří převážně jen o Vánocích, dovolím si takové hlubší prolnutí..
Vánoce totiž tak jak je známe dnes, ještě v dobách starých Slovanů vůbec neexistovaly. Dávno předtím, než se narodil Ježíšek a kdosi rozhodl o tom, že si budeme dávat dárky, existoval jiný svátek.
Ten svátek byl mnohem důležitější, magičtější i přirozenější. Stromek, drobná překvapení a různé pověry v něm však také hrály svou roli. Tím svátkem byl zimní slunovrat: den, kdy zlatavý kotouč na nebi po půl roce neustále se zkracujících dní dosáhl obratníku Kozoroha a pomalu se vydal na pouť zpátky k rovníku.
Tento astronomický jev si sice naši předci vysvětlit nedokázali, zlomového bodu, od kterého se zase začaly prodlužovat dny, si však samozřejmě všimli. Slunovrat oslavovaly nejrůznější kultury po celém světě a byl nejdůležitější událostí roku.
Toto období představovalo naději, že všechno zlé pomine, stíny zmizí a Slunce, které přináší život, úrodu a zdraví, zvítězí nad temnotou. Lidi spojovala víra v dobrou sklizeň na polích i v sadech a naděje, že dny budou zase dlouhé a plné tepla a světla. Zároveň se tak uzavíral jakýsi kruh – staré umíralo, aby se mohlo zrodit nové.
Při slunovratové zimní noci podle starých legend ožívají mrtví. Staří Slované věřili, že po soumraku v nejkratší den roku umírá sluneční bůh Dažbog, syn boha ohně Svaroga. Ale protože koloběh neustále pokračuje, nezastaví se a ještě té noci zplodí Svarog Dažboga znovu – a ten přijde na svět při ranním rozbřesku.
Sice je zatím slabý, a proto panování zimy trvá dál, ale postupně sílí a nakonec krutovládu Morany, paní chladu a smrti, svrhne. Tento každoroční cyklus lidé považovali za projev přízně bohů a zlomový den opředli mnoha pověrami, zvyky a tradicemi. A některé z nich žijí dodnes.
Proto lidé věřili také v to, že se o slunovratu stírá hranice mezi světem živých a mrtvých a duše zesnulých lidí se mohou svobodně pohybovat po našem světě. Naši předci proto měli ve zvyku prostírat při večeři i zemřelým členům rodiny. A protože ti se mohli na svět vrátit i v cizí podobě, každý pocestný, který ten večer zaklepal na dveře pozůstalých, musel být řádně pohoštěn.
Oslavy obvykle začínaly v předvečer slunovratu nejrůznějšími magickými rituály, které byly zaměřené především na věštění. Lidé chtěli vědět, co je čeká a tak rozkrajovali jablka a hledali v nich hvězdičky, lili vosk nebo olovo, aby pak z výsledných tvarů hádali svůj osud, a házeli střevícem, který jim měl prozradit, jestli příští rok odejdou z domu.
Něco vám to připomíná? To je dobře. Starověká Evropa (hlavně její severní část) o zimním slunovratu slavila svátek Yule, ze kterého vlastně později vzešly křesťanské vánoční tradice. O tomto svátku si lidé domů nosili živé stromky z lesa, aby ochránili duchy dřeva před mrazem a zdobili je drobnými pochoutkami, aby duchové měli co jíst.
Oslava zimního slunovratu se lišila také podle lokalit, například v České Republice máme stále někteří na paměti a ve zvyku, že se jako první věc na svátky zdobí stromečky v lesích a při této příležitosti se lidé setkávají u ohně a povídají si různé příběhy. Stromečky se zdobí pro duchy lesa, jež je přijímají nejčastěji v podobě pochoutek, o které se zvířátka ráda postarají. Právě tak se pozná, že byli duchové lesa uctěni a že lidé budou v příštím roce mít opět hojnou úrodu.
Na špičku jehličnanu se dávala pěticípá hvězda, nicméně ne ta betlémská, nýbrž „čarodějnický“ pentagram jako symbol pěti živlů: země, ohně, vody, vzduchu a života. Už od pradávných dob je také zvykem zdobit si obydlí jmelím, posvátnou rostlinou, která měla zajistit zdraví, plodnost a štěstí po celý rok.
Element ohně byl nejdůležitějším prvkem, který oslavy zimního slunovratu provázel. Měl nejen funkci symbolickou, ale zejména ochrannou. Zapaloval se při západu Slunce (kdy do sebe vstřebal poslední zbytek Dažbogovy síly) a musel hořet celou noc. Nebyl to žádný malý ohýnek, rozdělávala se pořádná „vatra“, u které se sešla celá vesnice. Nechodilo se spát, ale celou noc se bdělo u ohně – na jediném bezpečném místě. (To bylo později trnem v oku církvi – takže se ohně zmenšovaly a „přenášely“ pod střechu – odtud zvyk zapalování svíček a později zapalování adventního věnce…)
Po zapálení svátečního ohně začala večeře. Během slavnostního přípitku k ní byly pozvány i duše zemřelých předků. Na stůl bylo sneseno co nejvíce postních (nemasitých) jídel – lišila se podle krajových zvyklostí. Na stole nesměla chybět žádná plodina, která se v hospodářství pěstovala, což na další rok mělo zaručit dobrou úrodu.
Nesměla chybět jablka (symbolizující zdraví), ořechy (symbol hojnosti) a česnek (s ochrannými účinky). Hlavní roli mělo pečivo – podávalo se hned po přípitku a rozděloval ho hospodář. Nejčastěji se jednalo o chléb, později ho nahradila vánočka nebo speciální kulatá oplatka či koláč – ve tvaru slunečního disku. Bývaly zdobené svastikou nebo křížem v kruhu. Pečivo se dělilo na tolik částí, kolik bylo členů domácnosti (včetně předků). Následovala polévka, kaše z obilovin či luštěnin.
Oproti tomu k Vánocům už dlouhá léta neodmyslitelně patří štědrovečerní večeře, během níž se podává smažený kapr. Jak se ale vůbec tato ryba dostala na sváteční stůl?
Pravděpodobně to překvapí právě ty z vás, co mají vánoce a kapra neodmyslitelně spojeny a ještě více ty z vás, jež nedají na tradičního českého kapra dopustit. Kapr z pohledu historie totiž není tradiční a dokonce ani Český!
Kapr pochází ze střední Asie a podle výsledků výzkumu mezinárodního vědeckého týmu byl pro obyvatele území dnešní Číny důležitou složkou potravy už v době kamenné. Kapr se do Evropy dostal právě z Číny – šířil se z jednoho vodního toku do druhého na západ. Do Evropy jej z oblasti Černomoří "přinesli" Římané. Ryby se rychle staly nedílnou součástí stravy, ovšem jako postní pokrm se využívaly až během křesťanství.
O jeho větším rozšíření se dá hovořit až od 19. století, kdy se stal oblíbeným postním pokrmem měšťanské společnosti v čase Vánoc. "Právě tehdy totiž došlo k obnově řady rybníků a ryby se staly dostupnějšími a levnějšími. Od této doby je kapr tradičním vánočním pokrmem,"
K nejstarším zvykům Slovanů patří také koledování. Tento zvyk vznikl tak, že se mladí muži přestrojili za zvířata nebo si navlékli různé jiné strašidelné masky na obličej, vyrobené z kůry, dřeva nebo kůže. Jejich smyslem bylo zahnat běsy a démony a ochránit před nimi ostatní lidi. Někdy se převlékali za ženy (aby je strašidla nepoznala). Zajímavé je, že několik dní před koledou museli dodržovat sexuální půst. Ve skupinách obcházeli domy, zpívali koledy, hráli různé scénky a přáli domácnostem úrodu a štěstí. Od hospodyně za to dostali dary (jídlo a pití, popř. peníze).
Zrození Slunce se slavilo po celém světě nejen u nás a to dávno předtím, než církev získala svou moc. Oslavu zrodu Slunce můžeme vypozorovat například u amerických indiánů, v Asii a na dalších místech. Staří Řekové slavili zrození boha Slunce Hélia, Římané měli Saturnálie – svátek původně zasvěcený etruskému otci bohů, Saturnovi. V roce 274 římský císař Aurelián stanovil jako datum oslav zimního slunovratu 25. prosinec - den natalis solis invicti – den Zrození nepřemožitelného Slunce.
A najednou se zrodily Vánoce, s nimi přišli první křesťané a tyto pohanské zvyky přetvořili tak, aby zapadly do jejich norem, do jejich víry a smyslu chápání tradic. Datum Ježíšova narození přitom na úplném začátku nebylo vůbec důležité – pro křesťany byla zásadní jeho pozdější léta a především jeho utrpení, smrt a zmrtvýchvstání, tedy období Velikonoc.
Jenže snaha zničit svátek nevěřících pohanů zvítězila nad zdravým rozumem. Bylo rozhodnuto, že místo přirozeného zimního slunovratu budou Vánoce a na období připadající nejčastěji na 21. až 22. prosince se uměle naroubovaly legendy o zrození Spasitele a tak byly oslavy zrození Boha Slunce nahrazeny svátkem narození Ježíše Krista.
Umělé je i datum 25. prosince, které nenajdete ani nikde v Bibli.
Nedá se z ní vyčíst dokonce ani rok Ježíšova narození, natož přesný den. Datum se poprvé objevuje až v roce 354 ve spisech římského kronikáře, který jeho ustanovení klade do roku 336, do doby úřadování papeže Liberia. Ten prý o termínu rozhodl autoritativně, aby ukončil vleklé spory a diskuze o tom, kdy že se ten Ježíšek vlastně narodil.
Aby nebylo tak okaté, že se zčistajasna zrodil křesťanský svátek jen pár dnů po termínu, kdy byli pohané zvyklí slavit svůj slunovrat, vymyslela si církev i několik vysvětlujících teorií. První spojovala zimní slunovrat s římským svátkem „neporaženého slunce“, který se pak přirozeně změnil ve svátek Narození Páně. Podle této hypotézy se Ježíš narodil v nejkratší den roku, kdy i pohané slavili naději, že slunce překoná zimu, temnotu a smrt, jako to později udělal právě Boží syn. Co na tom, že pohané si tu naději a návrat slunce spojovali především s úrodou a život jednotlivce jim byl celkem lhostejný.
Druhá teorie vychází z předpokladu, že Ježíš, který zemřel o židovském svátku Pesach, jemuž odpovídá zhruba 25. březen, žil dokonalým celistvým životem, tj. dožil se plného počtu let, a zemřel tedy v den svých narozenin. A když se k datu 25. března připočte devět měsíců těhotenství, vyjde vám 25. prosinec. Zajímavá teorie, ovšem znovu připomínáme, že přesné datum Kristova narození se na žádné stránce knihy knih neuvádí.
Například Pravoslavná církev tento model neuznává a slaví jako den narození Ježíše Krista 7 ledna. Důvodem rozdílného data je historický vývoj kalendářů. V roce 1582 papež Řehoř XIII. zavedl gregoriánský kalendář, který nahradil juliánský kalendář. Avšak pravoslavné církve, zejména východní pravoslavné církve, přijaly tento kalendář mnohem později nebo se k němu vůbec nepřipojily.
V dnešní době bohužel nenalézáme moc pramenů ohledně starých Slovanů, jejich zvyků, víry a toho, jak se museli vzdát nejen zimního slunovratu, svých přírodních bohů a tradic a celkově svých kořenů. Není divu, když své učinila středověká církev v podobě zákazů a v čele s inkvizicí zničili a zabavili jakýkoliv informační materiál.
Koloběh pokračuje dál. Nakonec se v podstatě nic neděje, vždyť Vánoce i staré pohanské zvyky spojené se slunovratem žijí poklidně vedle sebe a nikomu to nevadí. Dál rozkrajujeme jablko a lijeme olovo, zdobíme stromky a nosíme si domů jmelí, někde se dokonce prostírá i pro zesnulé. Jen je možná škoda, že si při tom řada lidí neuvědomí, že tyto podivné zvyklosti nijak nesouvisí se Štědrým dnem, že jsou mnohem, mnohem starší.
Zkuste se proto během prosincové procházky podívat na tu zlatavou věc na obloze. Ano, je sice trochu vybledlá a ani moc nehřeje, ale nebude to trvat dlouho a zase získá svou moc. Staré zemře a nové se zrodí, koloběh pokračuje dál a magické přírodní zákonitosti fungují stále stejně. A to je to, na čem skutečně záleží. ☀️
Říkal jsem si, že letos posdílím povídání o zimním slunovratu a Vánocích spíše v této psané podobě.. Věřte, že jsem se opravdu snažil, aby mi jen stěží šlo vyčíst, že tím někomu Vánoce kazím. Přestože slavíme odkaz pro naše předky něčeho až nedocenitelného, pochopme však že jde o úplně narušené uspořádání, význam a také tradiční otisk je jiný.. (viz setkávání u velké fatry ohně, zdobení stromků venku pro zvířátka, bezmasé pokrmy a především vzdání úcty Slunci a jeho daru života)..
Je to pro mě popravdě trošku obtížné, přesto vzhledem k mému záměru nebudu více rozvíjet, proč měla církev v zájmu zničit tradiční hodnoty a naroubovat na to uměle něco "svého".. Nenechte si tedy kazit tyto dny a oslavme především život se svými blízkými, neboť především o setkání byly tyto oslavy. Dávání dárků bývá spojováno s pozdějšími křesťanskými Vánocemi, zejména díky příběhu o Třech králích, kteří přinesli dary Ježíši v Betlémě.
Proto popřeji klidné a pohodové svátky a pokud je to možné.. pozdravme u toho také Slunce a vzpomeňme na své předky s vděčností za život. Vzpomeňme v těchto časech oslavu obratu přírodních cyklů, kdy nejkratší je den a nejdelší je noc, v den zimního slunovratu, kdy Sluce opět začne nabývat na své síle!
Pro tuto oslavu přidávám také báseň..
https://rumble.com/vfnn0b-bse-od-slunce-pro-lidi.html
S láskou k životu
Matouš SvobodČítaj viac
Zoznam blbcov
