Pamätáte na poľský film Mastičkár? Památáte na Schindlera?
Príbeh doktora Sinjakova (sinjak je v preklade modrina, aké symbolické).
Tak teraz si sadnite a čítajte. Toto je iný zaujímavý príbeh.
Hrdinský čin ruského lékaře, který zachránil více než tři tisíce lidí v německém koncentračním táboře.
Celý svět zn... Oskara Schindlera, který zachránil 1200 lidí z koncentračního tábora. Ale o hrdinském činu ruského lékaře, který zachránil více než dvaapůlkrát více lidí, se ví velmi málo. Pokusím se alespoň trochu obnovit spravedlnost.
Šestnáct let po válce pracoval v Čeljabinsku ve zdravotnické jednotce traktorového závodu velmi dobrý chirurg. A celá ta léta nikdo nevěděl, kdo to vlastně je. O válce nerad mluvil, protože byl dlouho válečným zajatcem, a už jen tento fakt by se v té době dal považovat za vlastizradu.
Teprve poté, co v roce 1961 vyšla v „Literárních novinách“ esej o válečné hrdince pilotce Anně Jegorovové, se lidé s překvapením dozvěděli, že tento lékař ve skutečnosti není zrádce, ale hrdina hrdinů, a že mu tisíce lidí vděčí za svůj život.
Georgij Fjodorovič Sinjakov byl odveden do armády hned druhý den války. A 5. října 1941 byl v Kyjevě spolu s celou lékařskou jednotkou zajat přímo od operačního stolu, kde operoval jiného pacienta.
Po průchodu dvěma koncentračními tábory (Boryspil a Darnica) se Sinjakov ocitl v Kjuštrinském táboře pro válečné zajatce, kde působil téměř celou válku až do ledna 1945. V táboře byly tisíce lidí, takže o lékaře byla nouze. Místní náčelník lazaretu prohlásil, že „nejlepší ruský lékař nikdy nedosáhne ani úrovně německého sanitáře“.
Při první operaci Sinjakov zahanbil chlubivého chvastouna. Hladový a bosý, stojící na holé zemi, operoval pacienta několik hodin na resekci žaludku, a operaci velmi úspěšně dokončil. Od toho dne někdy operoval a obvazoval pacienty i dvacet hodin denně, a evropští vězeňští lékaři považovali za čest být jeho asistenty. Němci potřebovali zdravou pracovní sílu a lékař vytrvale léčil vězně na nejrůznější nemoci.
Jednou se syn dozorce SS dusil kostí a málem zemřel. Sinjakov provedl operaci a chlapce zachránil. Jeho matka - Němka byla tak otřesená a vděčná lékaři, že mu líbala ruce a klečela před ním na kolenou. Po této události si doktora vážili všichní strážní. Směl se volně pohybovat po táboře a dostával příděly potravin navíc.
Dělil se o jídlo s nemocnými, aby měli sílu se uzdravit, a svého volného pohybu využíval k navazování kontaktů s podzemím, k přenášení zpráv mezi baráky, a dokonce i letáků s informacemi o vítězstvích Rudé armády. Tímto způsobem zvedal náladu nejen svým pacientům, ale i vězňům celého tábora.
Anna Jegorovová měla na kontě asi 300 bojových vzletů a byla velmi známou pilotkou. V listu „Literaturnaja gazeta“ vyprávěla o tom, jak její letadlo sestřelili nacisté. Po četných zraněních a popáleninách byla téměř na pokraji smrti, ale Němci se rozhodli ji vyléčit, aby pak „ruskou létající čarodějnici“ veřejně oběsili.
Georgij Sinjakov jejich plány zmařil. Nejprve schoval její stranický průkaz a bojová vyznamenání, a pak jí začal mazat rány rybím tukem a speciální mastí. Zápach z této směsi byl příšerný a vzhled velmi nevábný. Vypadalo to, že se zraněná tkáň rozkládá, i když se ve skutečnosti jen lépe hojila.
Hlásil Němcům, že se pacientka zhoršuje, a když se zotavila natolik, aby mohla utéct, oznámil její smrt. Každý den v táboře umíralo mnoho lidí. Mrtvoly se dávaly do pytlů a v noci se házely do vykopané jámy. Tam „mrtvola“ ožila, a díky instrukcím, které dostala, bezpečně unikla směrem k frontové linii a odešla ke svým.
Tímto způsobem se podařilo uprchnout nejen Anně Jegorovové, ale i mnoha dalším vězňům.
Když se k táboru přiblížila ruská vojska, mnoho vězňů bylo převezeno na jiná místa, a bylo rozhodnuto zbývající 3 000 lidí zastřelit. Sinjakovi slíbili, že se ho nedotknou, ale jeho život ho až tak nezajímal. Přestože věděl, že může prostě dostat kulku do čela za drzost, přemluvil tlumočníka a šel s ním za správou tábora.
Tam je dlouho a s mnoha argumenty přesvědčoval, aby si nebrali další hřích na duši, a oni ho kupodivu poslechli. Němci odešli z lágru, aniž by se kohokoli dotkli. Jeden lékař tak bez jediného výstřelu zvítězil nad fašisty a zachránil více než 3000 lidí.
Když do lágru vjela sovětská tanková skupina, zřídil lékař polní ošetřovnu a operoval více než 70 zraněných tankistů. Poté se jako člen zdravotnické jednotky dostal do Berlína a zanechal svůj podpis na zdi Říšského sněmu.
Georgij Sinjakov nikdy nepil, ale v Den vítězství zašel do berlínské pivnice a vypil přesně jednu sklenici piva. Tento skutek měl svůj vlastní příběh. Jeden z vězňů koncentračního tábora řekl poddůstojníkovi, že si dá v Berlíně pivo v den ruského vítězství. Důstojník se mu vysmál do obličeje, ale Sinjakov si vzpomněl, a rozhodl se tento slib splnit na památku onoho vězně.
Po zveřejnění v „Literárních novinách“ byl Georgij Sinjakov pozván do Moskvy, kam za ním přišly stovky bývalých vězňů, aby poděkovali svému zachránci.
Vyznamenaní piloti, tankisté, bojoví soudruzi se několikrát snažili navrhnout svého zachránce na udělení, když ne Hrdiny Sovětského svazu, tak alespoň nějakého jiného řádu nebo medaile. V té době bylo německé zajetí tak nesmazatelnou skvrnou na celý život, že i takovému hrdinovi byly řády odepřeny.
Sinjakov za své hrdinské činy nikdy žádné vyznamenání nedostal. Po jeho smrti v čeljabinské nemocnici mu odhalili pamětní desku, a to bylo všechno. Poděkujme mu alespoň v duchu a vyznamenejme ho všemi nejvyššími vyznamenáními světa! Věčná památka tomuto světlému muži!
Přeložila Ivanka MarešovČítaj viac
Prihlásiť
Terms of service
