... na letošním Prague Anarchist Bookfair nebudeme chybět, mluvit bude náš soudruh z UK na tohle téma: KPK/MC: Bojovnost pracujících znovu na scéně? Stávková vlna ve Spojeném království, 2022/23 Od léta 2022 běžela Spojeným královstvím stávkové vlna, sílila. Povětšinou se omezovala na semi-státní sektor a zůstala tém...ř kompletně uvězněna v limitech odborářství. Ke stávkám nicméně inspirovala pracující napříč ekonomikou, mnohdy stávkovali poprvé za desetiletí, dokonce vůbec poprvé v životě! A bylo zřejmé, že po několik měsíců se stávky navzájem posilovaly. Ve vzduchu byl cítit pocit dělnické rebelie, od ropných vrtů po nemocnice, od poštovních úřadů po soukromé školky. Nyní je stávková vlna víceméně u konce, navzdory pokračující mobilizaci na železnici a ve zdravotnickém sektoru (dokonce i na středních školách). Představovala však důležitý restart třídního boje ve Spojeném království. A je potřeba se pokusit porozumět, co může znamenat pro budoucnost bojů pracujících ve Spojeném království i šířeji. prezentace v angličtině, s překladem *** KPK/MC: The rebirth of worker militancy? - The 2022-3 strike wave in the UK From the summer of 2022, the UK saw a growing wave of strikes. It was mostly confined to the state and semi-state sector and remained almost entirely constrained by the framework of trade unionism. Nevertheless, it inspired workers across the UK economy to take strike action - often for the first time in decades, or the first time ever! - and it was clear that strikes became mutually reinforcing for a few months. There was a feeling of worker rebellion in the air - from oil rigs to hospitals, from post offices to private nurseries! This strike wave is now more or less over, despite continuing agitation on the railways and in healthcare (and even higher education). But it represented an important re-emergence of class struggle in the UK, and we need to make some effort to understand what it means for the future of workers' struggle in the UK and more widelyČítaj viac
Nemocnice jako továrna: pohled na nemocnici, na její význam pro kapitál, na její vztah ke státu; na věci, které se pracujícím v nemocnicích vyplatí vědět, aby své úsilí o lepší podmínky opírali o přesnější náhled Brožurka bude jako novinka v našem stánku na zimním Anarchistickém festivalu knihy.
Přesčasy, lepší peníze: lékařské hnutí v nemocnicích Jaké jsou přednosti, limity, rozpory lékařského protestu, co vypovídá o nemocnici jako továrně? Na největší třídní hnutí za poslední dobu v Česku se podíváme i ze sesterského hlediska a z pohledu autonomie pracujících. (prezentace KPK/MC na Zimním anarchistické...m festivalu knihy /Prague Anarchist Bookfair /, sobota 9. prosince, prostor39, Praha prezentace začíná v 16.00) https://fb.me/e/34w8TIeoČítaj viac
Ještě jednou k válce mezi Hamásem a Izraelem Válka, kterou barbarsky zahájil stát Hamásu v Pásmu Gazy a v níž nelidsky pokračuje izraelský stát, není v zájmu pracujících ani jedné ze stran. Zřejmý fakt, Hamás skrze vlastní masakry izraelských civilistů pragmaticky obětoval své poddané, palestinské obyvatelstvo, protož...e jeho cílem byla krutá izraelská reakce (doktrína Dahiya), a izraelský stát neváhá, palestinskou populaci dehumanizuje prohlášeními i realitou vlastní vojenské operace. Cílem obou bojujících stran je ještě hlouběji rozdělit populace svých teritorií a sjednotit je za tím a oním státem. Očividná skutečnost. Přesto si válka zaslouží ještě něco poznámek. http://mouvement-communiste.com/documents/MC/Leaflets/BLT2311CZvF.pdČítaj viac
Masakry v Izraeli a Gaze. Zájmy Hamásu a izraelské extrémní pravice se sbíhají Oběma stranám konfliktu jde o moc nad „vlastním lidem“, žádné z nich nejde o ústupky palestinské populaci. Jaká interní situace v Izraeli, především demokratické protesty, dává kontext současném událostem? A jaká vnitřní situace na pal...estinské straně, zmíníme protesty v Pásmu Gazy proti rostoucím životním nákladům, které Hamás ihned potíral? Jenže především: Jaké jsou externí, geopolitické kontury? Proč se velitelé a sponzoři Hamásu, mulláhové v Íránu, rozhodli, že je třeba spolu s libanonským Hizballáhem vyvolat takový otřes (a obětovat jak obyvatelstvo Gazy, tak boj proti apartheidu, v němž palestinská populace žije)? Bulletin MC/KPK: https://mouvement-communiste.com/documents/MC/Leaflets/BLT2310CZvF.pdČítaj viac
Už příští sobotu, 21. října 2023, od 10.00 hodin v brněnské Káznici: Anarchistický Bookfair Brno Budeme tam: i) na popovídání, stavte se u stánku (aktual téma v Česku je samozřejmě například lékařské hnutí a... absence jiné reakce třídy na zhoršování podmínek); ii) s texty, včetně nově vydaných - s prohlášen...m k aktuální situaci po barbarském útoku Hamásu v Izraeli i s obecnějším pohledem na tamní situaci z roku 2002 "Dva státy proti proletariátu". Velké díky za pozvání a těšíme seČítaj viac
Uspět na pracovišti: příklady z bojů zdravotních sester v Česku (prezentace, Liberec, 8. září) Důstojnější mzdy, lepší pracovní podmínky, silnější slovo. I v Česku se dá uspět na pracovišti. „Pracující u nás neumějí bojovat, nemáme to v povaze, zákony stojí proti nám…“ Slýcháme to v x variantách. Podív...áme se na příklady, kdy zaměstnankyně bojovaly, zdola, bez spoléhání se na média, paragrafy, instituce – a získaly mnohé. Navzdory tomu, že jejich pracoviště, nemocnice, mělo specifické limity. Shrneme si jejich úsilí i to, jak se jim vyplatilo zacházet s managementem, politiky, odbory. Následně bude prostor pro diskusi. V případě nepříznivého počasí akce proběhne uvnitř. Společně pořádají Kolektivně proti kapitálu a Libereds. pátek 8. 9. 2023, 18:00, Liberec, Komunitní zahrada LIAČítaj viac
Po a-bookfairu: Díkas všem za velkou účast na naší prezentaci (a všem AKTÉRKÁM všech bojů v Česku, o kterých jsme mluvili, za bystrost, sílu, poučení a příklady, které jsou na míle daleko před jinými úsilími na českých pracovištích). S leckým jsme si zvládli leccos říct po prezentaci, vyměnili jsme si kontakty. Ne n...a vše vyšel čas. Jestli jsme se minuli, budeme rádi za soukromou zprávu! Moc bychom stáli o kontakt/potkání se S PANEM Z UKRAJINY, který byl na prezentaci, poté se stavil u našeho stánku s finančním příspěvkem, ale nestihli jsme si vyměnit čísla/adresy. Velké poděkování: https://www.facebook.com/anarchistbookfair.cz https://www.facebook.com/crossclubpraguČítaj viac
Na bookfairu nabídneme novinku: jak se postavit důchodové reformě? Text se dívá na limity hnutí proti důchodové reformě ve Francii. Jenže jeho závěry, návrhy se týkají nejen Francie. A věnují se i klíčové otázce: jak se zkusit dát dohromady na pracovištích? Plus sada sedmi letáků, které jsme jako MC/KPK průběžně š...řili v rámci francouzského hnutí. https://www.facebook.com/anarchistbookfair.cČítaj viac
Dnešní doba přeje státu, národu, populismu, kapitálu, lidu. „Radikální“ aspirace degenerovaly do požadavků na jiný stát (s daňovou progresí, velkorysejší sociální sférou, zelenou politikou atd.). Aspirací autonomie pracujících je, aby vyrostla jiná pracující třída. Taková, která dokáže do dění na pracovištíc...h i ve společnosti zasáhnout jako svébytná moc, nezávislá na podobě a zájmech státu, na důvodech zaměstnavatelů, na logice kapitálu, na limitech odborů. Máme konkrétní zkušenosti, že když pracující vsadí na vlastní sílu a bystrost, mohou si vymoci leccos, lepší peníze, pracovní podmínky, důstojnost. A též, především, přesnější, kompetentnější politický náhled na svoje kolektivní postavení, zájmy. Máme přesvědčení a historické náznaky, že se touhle cestou dá překonat společnost kapitálu a státu. Tímhle směrem se snažíme propojovat praktické úsilí s teoretickým, opřeným o Marxovy kategorie. Nehledáme jiný, „vstřícnější“ stát. Se vší pokorou a akceptací minoritní „cesty proti proudu“ hledáme svobodu, kterou může přinést jen „jiná“ pracující třída. Kolektivně proti kapitálu/Mouvement Communiste (KPK/MC) protikapitalu.org mouvement-communiste.com ***** Autonomie pracujících: její cíle, prostředky, protivníci Pracující versus zaměstnavatelé, stát, odbory. Shrneme pár poznámek na příkladu bojů především na pracovištích v Česku. Anarchistický festival knihy, sobota 27. května 2023, 14.00 hodiČítaj viac
Autonomie pracujících: její cíle, prostředky, protivníci (prezentace na anarchistickém bookfairu, 27. května, Praha) Pracující versus zaměstnavatelé, stát, odbory. Shrneme pár poznámek na příkladu bojů za lepší peníze a pracovní podmínky především na pracovištích v Česku. Anarchistický festival knihy se koná 27. kv...ětna v pražském klubu Cross, náš příspěvek bude od 14.00 v sále v přízemí. Těšíme se a děkujeme organizátorům za jejich úsilíČítaj viac
Protesty proti penzijní reformě ve Francii prohrávají, vláda a zaměstnavatelé vítězí: proč? Proč se hnutí ocitlo ve slepé uličce, rozebírá náš leták. Mezi důvody patří: iluze v demonstrace - a slabé stávky, přehlížení boje za mzdy teď a tady, odborové oslavování penzí jako "výrazu solidarity" mezi pracujíícími...-státem-firmami, odborová víra v parlament. Leták čtěte, stahujte tady: http://mouvement-communiste.com/documents/MC/Leaflets/Tract%20retraites%20230314_CZVG.pdČítaj viac
Slepá ulička protestů proti penzijní reformě ve Francii: rituální demonstrace - slabé stávky; iluze "mezigenerační solidarity" (kterou sdílí odbory, firmy a stát) Další leták shrnuje vývoj hnutí proti penzijní reformě ve Francii a jeho limity a možnou alternativu. Rozdávali jsme ho na tamních demonstracích. http://mouve...ment-communiste.com/documents/MC/Leaflets/Tract%20R%C3%A9forme%20Retraites%20230215%20CZvF.pdČítaj viac
Stávka ukrajinských uklízeček. - Boj za mzdy a boj za pracovní podmínky: rozdíl z hlediska politiky třídní nezávislosti? - Když se boj setká se stoupencem SPD, šovinistou, xenofobem. - Reprezentantem kapitálu nemusí být jen nejvyšší vedení, ale i nejbližší nadřízení. - Co znamená "boj zdola"? - Individuální náhled na ...vlastní podmínky v práci je vždy deformovaný - neefektivní. = pelmel POSTŘEHŮ Z BOJŮ NA PRACOVIŠTÍCH řekneme na Riot Over Winter River, 25. února 2023 (my začínáme ve 13.30 v kavárně), v Cross Clubu https://www.facebook.com/events/587991694206829Čítaj viac
Leták k protestům proti penzijní reformě ve Francii Shrnuje státní logiku která se za důchodovou reformou skrývá. Připomíná, co důchod vlastně je. Rekapituluje slabiny dosavadních hnutí proti úpravám penzijního systému ve Francii. Přinášíme leták, který jsme rozdávali na aktuálních francouzských protestech. https://...mouvement-communiste.com/documents/MC/Leaflets/TR230117_RetraitesCZ_.pdČítaj viac
Írán: svobodomyslná vzpoura žen a mládeže otřásá základy teokracie (bulletin MC/KPK č. 24) v PDF tady: https://mouvement-communiste.com/documents/MC/Leaflets/BLT2210vFCZ.pdf Když 16. září 2022 zemřela dvaadvacetiletá Mahsa (též známá jako Jina) Amini z Kurdistánu po mučení, jehož se jí dostalo v Teheránu po zatčení re...presivními silami, spustilo to v Íránu novou a významnou vlnu demonstrací. Mladá žena byla zatčena a poté zavražděna kvůli tomu, že si údajně nesprávně oblékla hidžáb, islamistický šátek. Současné vzpoury jsou namířeny proti patriarchální moci ospravedlňované ve jménu islámu. Ulice velkých měst jsou plné žen, které šátky odhazují, zapalují je, přestávají se podřizovat nelítostnému státnímu násilí. Stříhají si též vlasy, což je symbolicky silné gesto, protože vlasy jsou pro islám, a pro všechna známá náboženství, výrazem domnělé sexuální moci a nemravnosti žen. Je to gesto, které je těm, kdo mají být uvězněny uvnitř svých reprodukčních rolí a podřízeny mužské nadvládě, absolutně zapovězeno. *Ženy vedou muže v boji proti patriarchátu a teokracii* Předchozí reakce ohledně šátků jsme v Teheránu viděli v prosinci 2017, v době nepokojů proti vysokým životním nákladům a nezaměstnanosti. Jednatřicetiletá Vida Movahed tehdy vyšplhala na elektrický transformátor a mávala svým šátkem na tyči. Jejího vzpurného příkladu následovaly v roce 2017 a 2018 desítky dalších žen, platily za to vězněním. V protikladu k těmto individuálním aktům neposlušnosti již ženy, které trhají na kusy onen utlačovatelský hadr dnes, izolované nejsou. Policistům, kteří se pokoušejí ženy zatknout, spílají kolemjdoucí. Každou noc napadají protestující v desítkách měst všech velikostí úřady represivních sil a zapalují symboly moci. Protesty konfrontují represivní síly, které odpovídají střelbou ostrými, neustálým bitím obušky, zatýkáním a mučením, s příkladnou odvahou a houževnatostí. V popředí bojů jsou zcela očividně ženy všeho věku. A vedou ho ve velkých počtech. Součástí hnutí jsou i vzdělané námezdně pracující ženy z podřadných pracovních míst. Protože se do jisté míry vymanily z domácího vězení, zažívají rozpor mezi podmínkami, které ženám určili mulláhové – a svou skutečnou participací na chodu společnosti. Kolem nich je spousta mladých mužů, synů a vnuků žen, které po čtyřicet let trpěly pod islámskou republikou. Oni mladíci se nerozpakují napadat policii. Ofenzíva vedená tímto hnutím již vyčistila ulice velkých měst od patrol, které mají zajišťovat správné nošení šátků. Nervovými centry hnutí se staly univerzity. Navzdory represím ze strany basídž, režimní milice, si studenti elitní univerzity Sharif vyzískali solidaritu profesorů, kteří vstoupili do stávky za propuštění všech zatčených studentů. Proti represím na univerzitě Sharif protestují studenti několika dalších vysokých škol. Hnutí se účastní rovněž středoškolské studentky. Mnohá videa ukazují, jak protestují bez šátků, s odhalenými vlasy, skandují hesla proti Nejvyššímu vůdci, spílají představitelům administrativy nebo příslušníkům Pasdaránu (revolučních gard, vojenské a politické opory režimu) a vyhánějí je. Znovu musíme podtrhnout nepopiratelnou odvahu, protože špína najímaná za žold úřady se nerozpakuje ony mladé ženy mučit, znásilňovat, dokonce je zabíjet. *Pasdarán se snaží zahájit vnitřní válku, aby hnutí udusil* První demonstraci kolektivního odkládání šátků vyvolal pohřeb Jiny Amini v kurdistánském Saqqezu. Kurdové trpí ze strany centrální moci, tak jako všechny etnické, kulturní a jazykové skupiny v Íránu, specifickým útlakem. Kurdové jsou v Íránu preferovaným cílem islámské republiky, která je nikdy neopomine trestat za jejich povstání, která opakují od roku 1979. Po masových protestech v íránském Kurdistánu režim v oblasti velmi rychle nasadil vojenské jednotky a jednotky Pasdaránu, de facto zavedl výjimečný stav. Od 23. září íránská armáda bombarduje vesnice v Iráku, o nichž má za to, že se v nich ukrývají kurdští militanti. Ve městech, vesnicích, stejně jako v hlavním městě íránského Kurdistánu Sanandadži střílí Pasdarán ostrými. Na druhé straně íránského území v Balúčistánu, jednom z nejchudších regionů s nejpočetnější sunnitskou populací, se rýsuje obdobná situace. Po znásilnění patnáctileté dívky policejním důstojníkem ve městě Čáhbahár 30. září se před policejní stanicí v Záhedánu konala protestní demonstrace. Represivní síly zakročily palbou. Prozatímní skóre? Sto mrtvých. Zabíjení nezůstalo tak docela bez odplaty, ozbrojená skupina zastřelila šest členů bezpečnostních sil, včetně oblastního velitele tajné služby Pasdaránu. Tato vojenská eskalace, které se teheránský režim dopouští v oblastech obydlených národnostními minoritami, se může zdá nepřiměřená, disproporční vzhledem k demonstracím ve zbytku zemi. Jenže ani náhodou, je to jen povrchní zdání. V periferních oblastech stát aplikuje „strategii napětí“, aby ze strany národnostních menšin provokoval násilné reakce, jichž by mohl využít pro povzbuzení xenofobních reakcí Peršanů. Vláda doufá, že tak vytvoří poptávku po návratu k pořádku. Vytvořením „vnitřního nepřítele“ se stát snaží seskupit řady občanské společnosti za sebou samým a odradit nerozhodnuté od toho, aby se k současnému hnutí přidali. *Povinnost nosit šátek je nedílnou součástí patriarchálního poručnictví nad občanskou společností* Ženská otázka leží ve středu islámské republiky, a tak tomu bylo od počátku její moci. Po prvním nepodařeném pokusu zavést povinnost zahalovat se z 8. března 1979, který porazilo šest dnů protestů, se zahalování stalo povinným v roce 1983, kdy se íránská kontrarevoluce zbavila svých politických oponentů a konsolidovala svou moc. Revoluce roku 1979 se zrodila z hnutí národního-osvobození od Západu, kulminovala vypuzením šáha. Kontrarevoluce mulláhů byla namířena proti ženám a proti jejich hnutí za osvobození inspirovanému globální sexuální revolucí šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století. V oné době to byla pro mulláhy a „bazaari“, tradiční maloburžoazní obchodníky, otázka ochrany reakčního způsobu soudržnosti a třídní reprodukce, založeného na podřízení žen a zprostředkovávaného smluvenými sňatky. Výměnou za podporu ze strany mužů ovládaných tříd byly v tomto tradičním fungování všechny ženy vykázány do rodinné sféry, pod autoritu hlav rodin, oněch nižších předáků patriarchátu. Dokonce i dnes tvoří íránské vládnoucí třídy, ať to jsou mulláhové, příslušníci represivních aparátů, nebo politické a obchodní klany v centru státní moci, jedno těleso částečně právě skrze ony rodinné sítě provázané manželstvími. „Pokaždé, když se ženské tělo otře v autobuse o mužské, je to rána, která oslabuje velkou stavbu naší revoluce,“ soptil Rúholláh Chomejní v oné době. Jenže nejiné to bylo v roce 2016, kdy ženám dekret Nejvyššího vůdce zakázal jezdit na kolech, aby si uchovaly cudnost, a nařídil organizaci Basídž onen diktát prosazovat. Šátek je dnes viditelným výrazem patriarchální moci. Ustoupit v tomto bodě je pro stát nepředstavitelné, protože to znamená vzdát se jednoho z posledních stále platných zakládajících prvků režimu. Pro podřízené třídy je kompromis z roku 1979 přežitý. Ekonomické podmínky učinily manželství v jeho tradiční podobě pro rostoucí část populace neúnosným. Pro ženy je situace neudržitelná. Ačkoli má 71 procent žen přístup k vyššímu vzdělání (v případě mužů je to 76 procent) a ačkoli je pro ně pracovní trh teoreticky otevřený, v praxi zůstává cesta zablokovaná: podle Světové banky je zaměstnáno jen 14 procent žen starších patnácti let. Navzdory tomu, že míra vzdělání žen je srovnatelná s muži, na drtivou většinu žen z podřízených tříd čekají buď vyhlídky na uvěznění v rodičovském domě nebo v manželství, nebo na prostituci. *Boj íránských žen ukazuje cestu k internacionalizaci boje proti patriarchátu* Zatímco reprodukční a sexuální svoboda žen je v západním světě otevřeně napadána (právo na interrupci je zpochybňováno ve Spojených státech, Polsku, Maďarsku a brzy bude možná i v Itálii), hnutí za ženské osvobození v Íránu poskytuje odhodlaný příklad boje, jenž směr ženských bojů ve výše zmíněných zemích posiluje. Je příkladem, který stojí vedle radikálně demokratických hnutí v Alžírsku (2019) nebo Bělorusku (2020). Tato sexuální revoluce se zrodila z odhodlané touhy vyjádřené rebelským mládím (ženami a muži) žít svou sexualitu a svůj citový život svobodně, aniž by byl uvězněný v manželské kleci. Pět let po začátku hnutí #meetoo, které bylo, s mnoha obtížemi, úskalími, limity, vyjádřením obrozeného zájmu o ženskou otázku v Severní Americe a Evropě, dává boj íránských žen velmi potřebný impuls debatám o nošení šátku (které jsou otřesné ze stran všech, které se jich účastní, a to zejména ve Francii) a posiluje vyhlídky ženských hnutí na to, aby se stala mezinárodními. Události v Íránu překračují klasický rámec demokratického hnutí, které o sobě dávalo s přestávkami vědět od roku 2009. Jasně a radikálně hovoří o revoltě za osvobození žen, a tedy z podstaty věci proti rodině. Nezávislé hnutí žen proti jejich specifickému útlaku je strategickým spojencem pracující třídy v revolučním procesu. Volá po po zničení instituce rodiny, pilíře společností rozdělených na třídy, a po zničení části procesu reprodukce pracovní síly, který spočívá na podrobení ženské sexuality diktatuře mužů. Význam nezávislého ženského hnutí plyne právě odtud. „Útlak žen je úzce spjat s s přirozenou dělbou práce při reprodukci druhů. Porod je jeho objektivním základem. Ona dělba je pak jedním z předpokladů společenské dělby práce na fyzickou a duševní, tedy společenské hierarchie. Přirozená dělba práce při druhové reprodukci je zapsána, zatavena do elementární společenské struktury reprodukce (a poté produkce), kterou je rodina, rod, kmen atd. Prostředky reprodukce rodiny jsou tytéž jako prostředky pro reprodukci jakékoli jiné společenské struktury: násilí. Násilí na ženách, prvního ’majetku’ muže, první projev reifikace lidské bytosti. Násilí posvěcené církví.” *Svobodomyslná hnutí a hnutí pracujících* Íránská občanská společnost je ve varu již po řadu let, v důsledku mnohonásobných krizí, která zemi trápí: chronické ekonomické krize zesílené západními sankcemi a pandemií, po zdravotní krizi přišla krize environmentální. Erupce hněvu v zimě 2019/2020, zapříčiněná ukončením státních dotací paliv a utopená během několika málo dní v krvi více než 1 500 obětí, byla zlomovým bodem. Demonstrace proti režimu pokračovaly nepřetržitě, ať to byly stávky (v ropných subdodavatelských firmách, červen 2021), protesty kvůli nedostatku vody (Chúzistán, léto 2021 a Isfahán, listopad 2021), nebo rabování v reakci na skokově rostoucí ceny potravin (v létě 2022 přesáhla roční inflace 50 procent). Současné hnutí dokázalo propojit všechny, kdo s režimem nesouhlasí. V zemi o 85 milionech obyvatel (z nichž je 65 procent mladých), kde žije 80 procent obyvatel ve městech, jsou vzdělaní, často konzervativní, ale čím dál méně náboženští, často jsou dokonce ateisty, především však jsou bez vyhlídek. Nicméně, na rozdíl od defenzivních bojů zmíněných výše, které se týkaly platů, inflace nebo přístupu k vodě, je současné hnutí bezprostředně politické: povinnost nosit šátek je, vedle ostatních zakládajících symbolů režimu, jedním z posledních, které nebyly nikdy zpochybněny. Současná rodina je v Íránu kombinací tradičního patriarchátu a moderní monogamní rodiny. Neúnosná tíha archaismu vysvětluje odpor, hněv a nenávist, kterou ženy vyjadřují, zejména ty městské a vzdělané. V protikladu k takzvanému „Zelenému hnutí“ z roku 2009, během něhož byl cíl též politický, zůstal však omezený na vnitřní reformu islámské republiky, dnes necílí demonstrace, které odstartovalo odmítnutí povinného zahalování se, na nic menšího než na pád režimu Nejvyššího vůdce, mulláhů, Basídž a Pasdaránu. Dnešní mladí bojující neznají nic jiného než utlačovatelský režim mulláhů a na rozdíl od svých rodičů nejsou fascinováni mýtem o boji proti diktátorskému režimu šáha. Touha po individuálních a kolektivních svobodách, sen o sexuálním osvobození vedly íránskou mládež naprosto přirozeně k tomu, že se organizovala pro vydobytí si prostoru k sebevyjádření, aniž by se od zdroje svého útlaku, od státu a ekonomického a sociálního bloku, který reprezentuje, čehokoliv dožadovala. Demokratický požadavek uvolňuje cestu alternativní praxi, někdy antagonistické, proto politické. Toto hnutí, které je mnoha způsoby mezitřídní, nicméně vytvořilo podmínky pro třídní polarizaci – za předpokladu, že se proletariát za vlastních podmínek chopí hněvu a aspirací mladých lidí, pro spojení s bojem žen proti rodině a patriarchátu. Pouze za této podmínky se však pracující třída může ujmout historické úlohy: osvobodit se od námezdní práce a společností rozdělených na třídy, počínaje zničením autority pracoviště a šířeji společenských vztahů podřízených zájmům kapitálu. Pracující v Íránu s tím, aby se chopili oprávněného, ústředního místa v boji proti teokracii, nepospíchají. První známky mobilizace se však již tu a tam objevují, viz stávky a blokády v přístavu a rafinerii ve městě Asaluyeh na jihu země. Od 10. a 11. října byla přerušena práce v rafineriích v Búšehru, Borzoviehu a Hemganu a poté v rafinerii v Ábádánu kvůli stávce subdodavatelů, kde pracující pobírají nejnižší mzdy a kde panují nejnejistější podmínky. Nezávislé odbory, které byly v devadesátých letech dvacátého století a první dekádě současného století tolerovány, byly režimem po roce 2009 postupně odstraňovány. Do jaké míry si udržely iniciativu potřebnou k odstartování významného hnutí šúry, základní výbory pracujících vytvořené podle modelu revoluce roku 1979 během stávky v ropném sektoru roku 2019, je obtížné vědět. V době psaní tohoto textu kolektivně bojují na straně povstalců pouze profesoři, nejprve to byli ti na středních školách, poté z univerzit. Brusel, Paříž, Praha, 15. října 2022 ***** „Se vznikem patriarchální rodiny, a ještě víc monogamní rodiny, nastala změna. Vedení domácnosti pozbylo své veřejné povahy. Společnosti po něm již nic nebylo. Stalo se soukromou službou: žena se stala pravou služkou a byla vytlačena z účasti na společenské výrobě. Teprve velký průmysl naší doby jí otevřel - a ještě jen proletářce - zase cestu ke společenské výrobě. Avšak tak, že plní-li své povinnosti v soukromé službě pro rodinu, zůstává vyloučena z veřejné výroby a nemůže nic vydělat; a že chce-li se účastnit veřejné výroby a samostatně vydělávat, není s to plnit své rodinné povinnosti. A jako v továrně, tak se děje ženě ve všech pracovních odvětvích, i v lékařství a advokacii. Základem moderní monogamní rodiny je zjevné nebo zastřené domácí otroctví ženy a moderní společnost je masa, která se jako z molekul skládá ze samých takových rodin.“ Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu,10 Bedřich Engels ***** v PDF tady: https://mouvement-communiste.com/documents/MC/Leaflets/BLT2210vFCZ.pdČítaj viac