Hned na začátku polského filmového eposu Země zaslíbená (r.: A. Wajda, 1974), který líčí kapitalistickou proměnu země, je příznačná scéna. Dělníci jdou do práce a z venkova sem za výdělkem, od kostelů a polí, přicházejí noví a noví budoucí proletáři. Ještě v boudách před fabrikou je zastavárníci a lichváři o...bírají o to málo cenného, co si sebou přinesli, aby měli co do začátku, do první výplaty. Za oltářík, který se snad v její rodině dědíval po generace, tak mladá žena dostává na dlaň dva tři hnusné měďáky… Vnucuje se otázka. Představíme-li si stát po platónsku jako velkého člověka (makroanthropos), nejednal s námi Západ při naší zpětné transformaci do kapitalismu vlastně obdobně jako onen směnárník s mladou ženou? Obr.: Dobový plakát na Zemi zaslíbenou; Moric Welt, mladý židovský zprostředkovatel kapitálu pro polského šlechtice Borowieckiho a německého inženýra Maxe Bauma na založení textilní továrny; zatímco u W. S. Reymonta, autora románové předlohy, je to lump přemýšlející pouze o tom, jak ty dva ošulit, Wajda z této trojice udělal kamarády…; Havel a Soros, a. sČítaj viac

K situaci: Bita je teď i – v minulém příspěvku definovaná – třetí moc, a to ve své nejpokleslejší podobě coby mentalita bývalých veksláků, pumpařů, zelinářů, řezníků, sázkařů, drožkařů, pinglů a (liberálních) estébáčků, která naší společnosti dominuje od převratu („střelit nebo oškubat, co se dá“...), nejen v maskách modrých strak, ale i dalších parlamentních živoků. A divadelně-politická havlerka? Ta, ať chce nebo ne, má k ní pevný vztah: vždyť tvoří její protipól, na němž byla – vlastně pořád ještě je – založena rovnováha polistopadového režimu. Obr.: Kocáb s Horáčkem, ONE WORLD�Čítaj viac

Do třetice od A. R. V 19. století se v Evropě vyskytují vedle sebe tři systémy. První je původní, na svobodě duše a ideji cti spočívající nordický západ; druhý je… římské dogma pokorné… lásky ve službě jednotně vládnoucího kněžstva; třetí je otevřený posel chaosu: bezuzdný materialistický individualismus s ...cílem hospodářsko-politické světovlády peněz jako jediné typ tvořící síly. Tyto tři moci zápasí v duši každého Evropana. Mythus str. 118 (1930) Ilustrace tvrzení: Georg Sluyterman von Langeweyde, „Besitz stirbt…“, dřevoryt („Zajde majetek, zemřou přátelé, ty sám též zemřeš. Vím jedno jen, co věčně trvá: o mrtvém soud mužů.“) Caspar David Friedrich, „Das Kreuz im Gebirge“ (z děčínského oltáře), olej na plátně. Andy Warhol, „$4“ (Čtyry doláče), sítotiskČítaj viac

V časech vnějších katastrof a vnitřního rozkladu se zvedají feminizovaný muž a emancipovaná žena jako symboly kulturního úpadku a státní zkázy. Mythus str. 483 Vše čemu říkáme Řím, Sparta, Athény, Potsdam začlo válečným spolkem mužů… Zánik je pak způsoben vždy koncem myšlenky mužské výchovné soustavy, mužsk...é typ tvořící formy. Mythus str. 486 Obr. Emancipovaná, feminizovaný a popravenýČítaj viac

Kudy chodíváme Bez hord turistických okupantů, jakož i všemožných podloudníků a obejdů je po letech opět možné se i přes den v klidu zastavit před staroměstskou radnicí, prohlížet si beze spěchu a obtěžování karnevalovým ruchem hojnou erbovní výzdobu, již dominuje říšská orlice, pod ní znaky českého království ...a Prahy, lomený kříž z branky pod orlojem z dob novogotických úprav, ale také poslední projevy naší lidové slovesnosti… Přitom mimopražští návštěvníci ani teď nechybějí, tu se s orlojem hlasitě fotí mladý pár s moravským přízvukem, záhy po nich přicházejí dvě Rusky s peroxidovými kšticemi, jen ta disneylandová nálada se (ač jistě dočasně) vytratila�Čítaj viac

Před touto jednou třeba se sjednotivší nenávistí barevných ras a bastardů, vedených duchem Mohamedovým, by se měla mít bílá rasa více než před čím jiným na pozoru. Mythus, str. 665 (1930) Americké zákonodárství by mělo… cílevědomě zavést přesídlování černých do Afriky. Nestane-li se to, bude zakrátko z 12 mili...onů černochů 50 a zasadí Americe jako bolševické tlupy rozhodující ránu. Mythus str. 669 (1930) Obr.: Jasnozřivec popravený v Norimberku�Čítaj viac

…a vysvětloval mi, že dívat se z okna na stromy je mnohem lepší než sklánět hlavu nad lejstry. Zeptal se, jestli souhlasím. Odpověděl jsem, že ano a opravdu jsem souhlasil, jenže jedna věc je být hotov zaplatit cenu svojí volby a druhá zaplatit nechtít. (Chaos, str. 55)

Nesmíme však zapomenout, že některé symboly, mohou naše moderní vědomí rázem vrátit o tisíce roků nazpět. Člověk, jenž je ještě skutečně živý, cítí, jak se jeho duše při pouhém pohledu na tento symbol začíná chvět a rozpínat. Obr. Kresba Konůpkova (1921), vprostřed Osa či Kolo života: „Ale věčně, věčně ...rovněž – Nekonečný Duch září ze středu Vesmíru…�Čítaj viac

„Život jako mulatské město; žvýkat třtinu, koulet sudy s rumem, v deseti zakusit defloraci a kankán, až se zadky třesou. Ale v Evropě scházely ty zvířecky hloupé oči a ibiškový květ za uchem,“ píše s neblahým tušením Gottfried Benn za zhoubné zimy 1945/46 v rozbombardovaném Berlíně (Ptolemaiovec, s. 22). Tohle tedy v...ítězové nad Evropou opravdu změnili, a nejen berlínskými „karnevaly kultur“�Čítaj viac

Vymřeme? Ne dramaticky, ne jako na konci bitvy, spíš atroficky, vytrácením se zřejmosti forem, jimiž je náš druh podmíněn a současně je jejich projevem. Nejvlastnější a nejzřejmější formou je naše bílé tělo (a pak teprve formy institucí, umělých objektů atd.) – naše Podoba. Uch, a kolik roztodivných míšenců, čast...o jistě jen plodů převládající ideologie (zblblostí nejen multi-kulti, třeba i „ženskou emancipací“), naivity, lehkovážnosti, omezenosti, ba tuposti než Lásky, ji dnes už nenapravitelně pokřivuje… Je to nejpříznačnější výraz „bastardního Věku“Čítaj viac

Černá masa – vlhký sen liberastů – , jenže co ta krásná holka? Jaká jen může být? Naočkovaná, profesionální, blbá? Všecko dohromady? Za tím nebudou „jen“ peníze, třeba je na sebe i hrdá? Tak pokroková, bez předsudků, zkrátka free-cool-in. „… chtějí ukazovat, jak jsou inteligentní. Je to ovčí pochod umělc...ů bez umění… K Věku bastarda patří i tohle, ne? Ale není snadný to snášet,“ konstatuje Eugenio Dorsi v Chaosu (str. 70Čítaj viac

„Kniha je zbraň a zbraně patří do rukou bojovníků.“ Obr.: Kleistova Penthesilea „záříc v zlaté zdobě války, tančí Achillovi v ústrety“; kniha jako meč ducha

„Bílý ostrov“ z posvátných geografií: „Ale i kdyby se osud (…) který teď vše drtí, nepodařilo zvrátit, my (…) budeme příslušet k oné vlasti, kterou nikdy žádný nepřítel nebude moci obsadit ani zničit.“ (Evola) Tula? „Čistá země.“ (Sonnenland oder Lichtland in der Mitte des Lebensozeans - Weder zu Land noch z...u wasser ist das Sonnenland erreichbar. Nur der Flug des Geistes führt dorthin.Čítaj viac

Když posloucháš spolky, starající se o přistěhovalce z Afriky a Asie, řeknou ti, že tolik jich zas není, že percentuálně je jich pořád míň než v jiných evropských zemích, jenže v tomhle jsou naprosto zlovolný, jelikož dobře vědí, že jejich počet je alespoň dvakrát, ne-li i třikrát vyšší, než se uvádí. (…) P�...�itom vedení těch organizací pořád subvencuje stát: čím víc vetřelců, tím jim jde do kasy víc prachů. (Chaos, s. 37, 39) Doufal jsem, že pravicoví intelektuálové spustí křik alespoň před katastrofou: ale kdepak, nanejvýš něco zabrblali. Navštěvují luxusní salony a zvou je do televize: nechtějí riskovat, že by o to přišli! Jsou vzorem umírněnosti, panáčkové: dneska jsou umírnění všichni, extremisti jsou jen v platech… Jo, za ty kecy si intelektuálové zprava, zleva, středu, shora i zdola nechávají platit slušně… Zbytečná slova, skládaná jedno za druhým s velikou samolibostí, ale Itálie a Evropa jdou zatím do hajzlu… (Chaos, s. 41-43) Obr. „Černé moře“ zaplavující Evropu od břehů k vnitrozemí… Budeme se i zde, v kotlině, v něm muset učit plavat? A hráze? Tenhle balíček určitě neochrání, ale jeho obsah aspoň posílí:Čítaj viac

„Jsem proti násilí, mám ho za vulgární a plebejský, ale občas je zapotřebí… Kdyby ti ředitelé s tisíci eur měsíčně poznali, co je strach, vydělali by na tom všichni,“ říká Dorsi v CHAOSu (s. 63) Cesare jako mladík, v letech 1970 až 1974, nosil vedle stiletta, italského „vyhazováku“, postupně několik palných zb...raní (samozřejmě ilegálně): nejprve pistoli Walther P-38, pak revolver Smith & Wesson 38 special, který posléze vyměnil za Berettu se zkrácenou hlavní aj. Nejvíce si prý oblíbil právě domácí Berettu, také kvůli pohodlnému nošení: zbraně totiž ragazzi nosívali po kapsách, za opaskem nebo jen tak zastrčené do kalhot, v brašně apod. Pouzdra nepoužíval skoro nikdo�Čítaj viac

CESARE FERRI ODPOVÍDÁ… „Dopadlo to tak, že žádnou reálnou alternativu nemám: zůstanu tady a pánbůh ať stojí při mně, v tom smyslu, ať mi aspoň dopřeje zadostiučinění, že uvidím padat oponu tohohle představení, co nám potomci dozajista závidět nebudou, Itálie ve třech dějstvích… Nebo spíš Evropa o třech dějs...tvích: zrození, zralost a smrt… Poté repríza s novými herci a novými režiséry. Doufejme, že ženám bude nadále povoleno hrát a odhalovat tvář…“ říká Eugenio Dorsi, protagonista Chaosu, na str. 84. Zeptali jsme se proto Cesara, co by jeho Dorsi, osamělý profesor filosofie na penzi, po takovém „zatažení opony“ asi tak mohl dělat? Odpověď byla lakonická: „Když padá opona, tak proto, že se cosi děje, něco velkýho, pak je prostě potřeba být připraven – umět líp používat zbraně (a jednu mít).�Čítaj viac